5.9.2019
Do Ameriky letíme z Mnichova, za krásnou částku cca 8 000 Kč. Kolem deváté večer máme sraz na hlaváku se Světelákama (Zigi a Honza), kteří jedou s námi.
Nasere nás už divnej autobusák na Florenci poté, co nám zakáže vzít si do karusy pivo, ta servírka co chodí v uličce argumentuje tím, že ona nám pivko prodá. Pak se ukáže, že má jen jednu třetinku, na celý autobus…
6.9.
V Mnichově jsme kolem páté ráno, posedáváme, poleháváme a pak chodíme do letištního marketu – Edeky pro plechovky a lahváče. Letadlo do Toronta letí kolem poledne.
První zajímavost nastane, když Honza pronese do letadla nůž. Cesta uteče jako voda a za chvíli vystupujeme v Torontu. Najíme se a míříme na letadlo do Los Angeles. Vstupní pohovor do USA probíhá již zde na letišti, což nás mate, ale paní je moc milá a bez problémů nás pouští. V letadle je prázdno a tak každý ukořistíme prostřední čtyřsedačku pro sebe a pěkně si zdřímneme!
7.9.
Do města andělů přiletíme večer za tmy. Vyzvedneme velký, růžovo-oranžový „allinkuzácký“ kufr (zavazadlo na kolečkách, se kterým se jezdí na zájezdy do evropských destinací a se kterým se stydím chodit před lidmi. Ale v něčem musíme přepravit dva stany, čtyři spacáky a karimatky).
Před letištěm počkáme na autobus do autopůjčovny Alamo. V půjčovně po menších peripetiích vyplníme formuláře pro vypůjčení auta a je nám řečeno, že SUV jsou támhle tak si tam nějaké vyberte :). No, tak jo. Bereme Nissana – Pathfinder, který se nám po čtvrt hodině podaří i nastartovat!
Z nějakého důvodu jsem vybrán jako nejzkušenější řidič a mám jet. Moje chyba, měl jsem v letadle více kalit, abych se tomu vyhnul.
Dobrá věc se podaří a dorazíme do hotelu kolem půlnoci. Hotel je moc pěkný, v suterénu je i kasíno. Máme společný pokoj se dvěma většími postelemi. Jenže máme hlad a tak vyrazíme na obchůzku blízkého venkovního nákupního centra, všude je už zavřeno, jen jakýsi mexický fast food má otevřeno, ale tam se musí pouze autem, tudíž jdeme pro vůz a ve dvě ráno se najíme hamburgerů na lavičce před hotelem. Kolem chodí nějaký afroamerický blázen, který chvíli stojí na hlavně vedle na lavičce. Před hotelem bliká policejní auto a strážníci mají na kapotě položeného dalšího černocha v klepetech. Nu, alespoň to tady žije.
8.9.
Ráno jdeme na snídani, snídaně v tomto hotelu byla zdaleka nejlepší z celého výletu. Jen všechno nádobí je plastové a jídlo sladké tak, že by pár soust zabilo diabetika. Chlapík, co kontroluje vstupenky na snídani má u pasu dvě pistole, asi aby lidé nedrobili a neodnášeli jídlo od stolů.
Po jídle zavoláme Uber a nějaký Gruzínec nás hodí do centra. Prohlídneme si chodník slávy a projedeme výletním autobusem po okolí. Pak se svezeme zpět k hotelu. Paní co nás veze praví, že bydlíme v dosti nebezpečné čtvrti. Vezmeme auto, v obchodě koupíme bednu piv a nějakou svačinu a jedeme na pláž. Koupeme se a popíjíme.
Večeři odbudeme ve fastfoodu.
9.9.
Snažíme se vyjet brzy, vyrážíme na jih. Po cestě zastavíme u pláže a koupeme se, jsou velké vlny a je to super.
Večer dojedeme k našemu ubytování v San Diegu. Potkáme Ducka, bydlí v motelu o pár dveří dál. Je to Indián, z kmene Lakota, což jsou Siouxové má to i vytetované na krku. Trochu si povídáme, ale moc mu nerozumím, hrozně mele. Ale má trávu a není lakomý. Petra nám vyčítá, že s Duckem kouříme marihuanu, že kdoví co nám podstrčí. Nesmysl, co by nám potetovaný zjizvený Indián nedaleko Mexických hranic mohl dát špatného? Večeříme v jakémsi hispánském fastfoodu.
10.9.
Ráno bereme auto a jedeme do centra, chceme se podívat k letadlové lodi USS Midway. Bloudíme, navigace je z mnohaúrovňových silnic, nadjezdů a podjezdů zmatená. Tak musíme sjet na vedlejší, nechat auto u silnice a zaplatit parkovací automat. No co se dá dělat, příště jedině Uberem. Loď je super, střed města také.
Po prohlídce a obědu v Seven eleven (párek v rohlíku s oblohou) jedeme navštívit zábavní park Seaworld. Vstupné je 40 dolarů, ale všechny atrakce již zdarma. Společně koukneme na kosatky a holky jdou poté ještě na delfíny, my se s Honzou vozíme na nejrůznějších horských dráhách, super. Večer popíjíme a jdeme se vykoupat do bazénu u motelu.
11.9.
Vstáváme dříve a jedeme. Stavíme se na nákup ve Walmart, kde koupíme potřebné zásoby a také pánve na vaření a uhlí na gril, vezmeme benzín a vyrážíme do vnitrozemí do parku Joshua tree.
Na začátku parku koupíme Annual pass, jakousi vstupenku pro celé auto do všech parků, stojí 40 dolarů. Park projedeme autem, je to poušť, kaktusy a vedro… pro mě nic moc. A docela spěcháme. Nad parkem jedeme po slavné Route 66 a pomalu se začíná smrákat… Musíme najít kemp, což se nedaří, v jednom městě nás pumpařka pošle do kempu pro přívěsy, ale tam nás nenechají přespat a nějaký uklízeč nás varuje, abychom nespali v poušti, že je všude dost hadů. Tak nakonec rezignujeme a jedeme do motelu.
12.9.
Dnes máme na programu Grand Canyon! Dorazíme k němu brzy a projdeme si po jeho okraji takový malý trek. Z fotek to tak nevypadá, ale je to nepopsatelně ohromné, občas i dole zahlédneme malou říčku, která to má celé na svědomí. Zpět k autu se svezeme busem a vyrážíme hledat kemp. Cestou jedeme i kolem kaňonu Horseshoe bend, kde po zaparkování jsme upozorňovaný, jestli máme dobré boty a dost vody, že cesta na vyhlídku je náročná. No, náročná pár set metrů pískem. Holt Američani někam nemůžou až autem a jsou z toho celí vyřízení.
S kempem nám tentokrát štěstí přeje a máme pěkné místo na stan.
Postavíme příbytky, fouká silný vítr, tak stany zevnitř zatěžujeme kameny, pak rozděláme oheň a dáme grilovat maso, popíjíme a pak se i vítr uklidní.
Večer se chceme jít vykoupat do bazénu, má mít otevřeno do devíti, jdeme tam po osmé, ale má už zavřeno. Jelikož jsme přejeli do jiného státu - Arizony a mají zde o hodinu jiný čas…
13.9.
Už dopoledne je vedro a my jedeme na prohlídku Antilopího kaňonu, je to jedno z mála míst, kde neplatí Annual pass, protože kaňon patří Indiánům z kmene Navajů a ti zde i dělají průvodce.
Kaňon je super, průvodce nás varuje, že si máme dávat pozor na velké chřestýše, kterých je zde opravdu hodně, na každém kroku jsou k vidění bedny, do kterých hady odchytávají.
Po prohlídce jedeme k Walmartu. Na oběd si koupíme pecen chleba a celé smažené kuře, obědváme u otevřeného kufru auta, jak správný houmlesáci.
Poté jedeme do hor, navštívit park Bryce. Kempy jsou plné a tak spíme v soukromém, který je trochu dražší. Rozděláme stany, oheň a děláme maso a popíjíme. S příchodem tmy se docela ochlazuje!
14.9.
Je krásné, mrazivé ráno, na trávě se leskne jinovatka a děvčata mrčí, že jim byla zima. Pobalíme stany a vyrážíme do parku Bryce. Jde o údolí s mnoha skalními věžemi z pískovce, chodíme po horním kraji údolí, nemáme mnoho času, jinak bychom sešli i dolů na túru mezi pískovcové věže.
Po prohlídce parku míříme do parku Zion. Přijedeme do kempu docela brzy, tak jen zaplatíme místa a jedeme se mrknout na samotný park. Vysoké skalní stěny lemují hlavní cestu. Svezeme se autobusem a trochu projdeme. Pak zamíříme zpět do kempu. Maso již nemáme a tak připravujeme na ohni polévky a ohříváme konzervy.
15.9.
Je sobota a my máme v plánu si pořádně prohlédnout park Zion. Ale právě, že je sobota, je tam opravdu strašné množství lidí, je problém i zaparkovat. A také je strašné vedro. Tak se alespoň svezeme autobusem nahoru na konečnou, tam se pokoukáme po skalách, smočíme nohy v říčce a jedeme zpět k autu. Odpoledne již míříme směrem na město hazardu – Las Vegas.
Ve městě postaveném uprostřed pouště je dosti zmatená dopravní situace, navigace se na všech těch nadjezdech a podjezdech opět nějak ztrácí. Nakonec najdeme náš penzion. Jde jako obvykle o dvoupatrový dům situovaný do uzavřeného dvora s bazénem.
16.9.
Ráno stahuji do mobilu hru black jack, abych si na večer osvojil nějaké triky a fígle. Jedeme se podívat na slavnou přehradu Hoower Dam a pak zpět do Las Vegas.
Poobědváme, jak už je zvykem, pecen chleba a kuře. Uklízeč vozíků (nějaký bezdomovec) se nám trochu posmívá.
Vyrazíme pokoupit nějaké suvenýry, holky shánějí i oblečení, tak s Honzou trávíme čas u bazénu s plechovkami s pivem. Navečer si vezmeme Uber a jedeme k zastavárně Gold & Silver Pawn Shop, s Petrou ten pořad neznáme, ale prý je to slavné. Chlapík se tam u pultíku pokouší prodat nějaké mince, ale zastavárníci nemají zájem! Pak jedeme k uvítací ceduli Las Vegas, kde se fotí nepřeberné množství lidí.
Posléze míříme pěšky po hlavní cestě zpět k hotelu. Zastavíme se v kasinu Excalibur, kde mají akční cenu na sázku na black jack – 5 dolarů. Neváháme a jdeme hrát. Krupiéra dělá postarší Asiat, doufal jsem v mladou Asiatku, ale co. Prvních 20 dolarů prohraji, ani nevím jak… Co se dá dělat dalších dvacet zrovna tak. Petra se ptá, zda toho nechci nechat. Ne, nechci. Pak se konečně štěstí obrací a začíná se dařit, rázem jsem na svém a dokonce vyhrávám, Petře dám žeton, ať to také zkusí, vyhrajeme oba!
Nu, ale postupně opět přicházím o vše. Samozřejmě že jsem mohl vyhrát, ale do Vegas se jezdí peníze zásadně prohrávat!
Nutno podotknout, že Honza vyhrál.
17.9.
Z Vegas vyrážíme směrem na Údolí smrti, nejteplejší místo Severní Ameriky. Na vrcholcích skal kolem údolí hodně fouká, ale dole je opravdu hrozný hic. Projedeme údolím a míříme k dalšímu parku, tentokrát jde o Yosemitský národní park. Hledáme kemp, docela se ochlazuje. Přijedeme do městečka, kde máme v úmyslu kempovat a vylézáme z auta. V kraťasech a trikách, kolem chodí lidé v zimních bundách… Je zima a fouká hrozný vítr, nikde ve vesnici, ani okolí nejde proud. Po doporučení paní z informačního centra jedeme do sousedního města a dostaneme pokoj pro čtyři v penzionu, za cca 170 dolarů, je to dost, ale co naděláme. Vyrazíme na procházku po okolí, neváhám a vykoupu se v ledovém horském jezeře.
Potom se vrátíme k penzionu a rozděláme oheň, vaříme polévky a brzy jdeme spát.
18.9.
Ráno se jdeme s holkou zeptat na recepci na slevu, přeci nešel proud! No paní nám ještě s omluvami vrátí 100 dolarů. Paráda.
Mrkneme se ke slanému jezeru Mono a pokračujeme do Yosemitského parku, dle mého názoru byl tento nejkrásnější, podnikneme výpravu na vodopád.
Z parku míříme do města Fresno a ubytujeme se opět v klasickém motelu. Fresno je dosti nebezpečné město, u hotelu je liquor shop a schází se u něj podivná barevná sebranka s šátky přes ksichty, chodím okukovat situaci blíže k recepci, protože tam je wifi a čekám, kdy se začne střílet.
19.9.
Chutná snídaně, která by běžného diabetika zabila a v televizi hlásí, že na křižovatce ve Fresnu zabil jeden člen gangu jiného. No ještě že jedeme pryč.
Navštívíme park Seqoia, Mohutné prastaré stromy, pěkné. Pak již přijíždíme k moři a cestujeme na sever. Naleznu kemp poblíže města Santa Cruz, jde o lesík poblíž moře, máme pěkný flíček a postavíme stany, uděláme oheň a obvyklé polévky. V táboře je jakási dětská skupina a večer kolem obchází skunk, nebo nějaké podobné zvíře.
20.9.
Ráno se vypravíme k moři a vykoupeme se, poté navštívíme město Santa Cruz. Projdeme se a pozorujeme lachtany, kteří pospávají na dřevěném molu. Zajdeme na oběd. Odpoledne jedem do dalšího kempu. Cestou zastavíme v obchodě pro bednu piv a navrhuji děvčátkům, že můžeme koupit i lahev vodky, aby se také poveselila. Ale nechtějí.
V kempu fouká velký vítr a my spíme téměř na pláži, vykoupu se, ale oceán je tady na severu hodně studený a jsou velké nebezpečné vlny. Na pláži najdu jakýsi černý klobouk tak jej až do noci nedám z hlavy. Honza kdesi objevil strom s mohutnou kůrou a tak díky ní máme opravdu pořádný oheň. Potom popíjíme do noci.
21.9.
Ráno, když zabalíme stany tak vyrážíme. Jakási dobrá Asiatka mne upozorňuje, že jsem zapomněl na stole klobouk, děkuji jí a pravím, že je od teď její.
Jedeme směrem na sever do San Francisca. Hned se stavíme na známé vyhlídce Twin Peaks a následně po nutném bloudění nalezneme hotel a ubytujeme se. Pak jedeme k další letadlové lodi – USS Hornet, do které se s Honzou i podíváme, holky zatím jely někam na jídlo. Cestou, při čekání na semaforech vidíme bezdomovce, tak nás napadne, že mu dáme konzervu takové fazolové pasty nevalné chuti, bude mít radost. Vágus potravinu prohlédne a pak nám jí se zakroucením hlavy vrátí. Tolik ke kvalitě fazolové pasty v konzervě. Cestou zpátky se vyhneme zaplacení mýtného na mostě, které nás ale zpátky v ČR stejně dožene.
Potom si projedeme nejklikatější silnici – Lombard street a poklidíme auto k hotelu. Večer vyrazíme pěšky k moři a projdeme si mola plná obchodů a restaurací. Dáme párek v rohlíku za 5 dolarů… večer zajedeme na jídlo do čínské čtvrti a pak pěšky k hotelu.
22.9.
Poslední den v USA. Vyklidíme pokoj, snažíme se trochu umýt auto a jedeme se podívat na most Golden gate a na čtvrť se starými, pěknými domy. Pak na nákup, utratit poslední peníze a na letiště, necháváme si časovou rezervu, protože počítáme s možnými mrzutostmi s vrácením auta. Ale po příjezdu do garáží chlapík lehce zkoukne auto, odpípne QR kód a v podstatě nás vyžene z vozu. To bylo rychlé. Vláčkem dojedeme na terminál, dopijeme poslední piva a čekáme na odlet.
Letíme přes Curych (jen hodina na přestup!), do Mnichova. Tam máme celý večer čas. Blíží se Oktober fest a nabídka piv v supermarketu Edeka je ještě lákavější než minule.
23.9.
Po půlnoci dostávám opět záchvat samaritánství, když vidím bezďáka jak hledá po koších vratné plechovky. Jdu k němu a nabízím mu své prázdné pivní lahve. Nechce, za plechovky je víc! Tímto s veškerou dobrotou a laskavostí definitivně končím!
Kolem třetí přijede bus a my jedeme na Prahu. V hlavním městě jsme ráno, Světeláci čekají na rychlík, já jedu spát a holka do práce!