Ukrajina

4.5.2019 se vydáváme na Ukrajinu, do Kyjeva. Letíme z Prahy, kolem druhé hodiny odpolední. Let je to krátký. Z letiště Boryspol jedeme autobusem za 40 hřiven (1 hřivna = cca 1Kč) na stanici metra Kharkivska, kde koupíme sobě piroh a přesedneme na metro. Jízdné v metru činí 8 hřiven na jakoukoli vzdálenost, včetně přestupů, což je příjemné. Dojedeme na stanici Pecherska, u níž máme mít zamluvené ubytování. Metro je strašně hluboké, hlavně stanice v centru, dostat se od vlaku na chodník je často na deset minut. Trochu se ztratíme a nakonec je z toho kvalitní procházka. Na naší ubikaci dorazíme skoro za tmy.

Bydlíme v suterénu panelového domu, kde je vybudovaný útulný hostel. Uvítá nás bytná jménem Jelena. Má na sobě typickou místní módu - maskáčové legíny, upnutou sportovní podprsenku, tunu make-upu a čtyřky kozy. Tento outfit doplňuje ještě chlupatou vestičkou, když jde ven kouřit, což činí asi každých pět minut. Důkladně si Jelenu prohlédnu, za to mi holka vyčiní, ale pak uzná, že se také notně pokoukala.

Jelena anglicky neumí ani slovo, což na Ukrajině téměř nikdo. Zajdeme ještě do obchodu pro nějaké pivo a večeři. Zjišťuji, že budu muset oprášit svou znalost ukrajinštiny, což nebude problém. Pak jsme už na pokoji a sledujeme televizi. Pro pořádek, aby nedošlo k nějakému omylu, budu v následujícím textu používat kurzívu pro pasáže, kdy jsem mluvil ukrajinsky. Čili, co je kurzívou, je ukrajinsky.

5.5.

Ráno vstaneme, posnídáme zbytek včerejšího nákupu a vyrazíme prozkoumat Kyjev. Ze stanice Pecherska jedeme na přestupní stanici Zoloti Vorota, kde si prohlédneme kostelík a projdeme se ke dvěma chrámům - svatá Sofie a svatý Michal, který není starý ani 20 let (Sověti jej před válkou nechali zbořit). Pak se vydáme z kopce dolů na Náměstí Nezávislosti (Majdan Nezaležnosti). Náměstí nic moc, jsou tam všude takové skleníky, což, jak zjišťujeme, jsou světlíky do nákupního centra pod ním. Na opačné straně je památník na nedávné proti-prezidentské protesty a pomníčky padlých.

Zde potkáme chlapíka z organizace pravý sektor, vypráví nám o válce na východě a tedy přispěji nějakou tu Hřivnu na boje proti ruským okupantům na Donbasu. Z náměstí se projdeme na stanici lanovky u říčního přístavu a vyjedeme opět k chrámu Svatého Michala. Odtamtud jdeme k dalšímu kostelíku, tentokrát je to Svatý Ondřej. Kolem je to moc hezké, pouliční umělci a prodavači všeho možného. Jedna ulička je věnovaná samým obrazům, některé jsou moc pěkné. Mezi prodávaným artiklem je snad opravdu vše, od triček, magnetek a turistických suvenýrů až po originální legitimace příslušníků 1. LSSAH.

Scházíme dolů k Dňepru a najdeme malý pivovar a hospůdku, tak si dáme nějaké to pivo a boršč. Dojdeme ke stanici Kontraktova Ploshcha a vydáme se nazdařbůh metrem.

Vystoupíme na stanici Palats Sportu, kde si prohlédneme obří olympijský stadion. Pak jdeme pěkně dlouhou procházkou až k našemu ubytování. Jelena nezklame, kouří před barákem.

Jelena, děvočka , kadítes my najíti sobě hospodu, kta my sobě nakůpili pivo a posaďali?

Pravím. Pro neznalé jazyka přeložím: Ptám se Jeleny, kde je nějaká hospoda s pivem.

Bytná, ta širá duše kyjevských stepí odpovídá, že hospodu nemají, že si máme koupit lahev vodky v magazínu a posedět na ubikaci, kam bychom chodili. A doporučí jiný obchod, než co jsme byly včera.

Inu vyrazíme. Přesto malou hospůdku najdeme, ale zeje prázdnotou a ceny jsou jako v centru Prahy. U stolu si nás nikdo nevšímá. Měla pravdu, Jelena, zlatej magazín a lahev vodky.

Nakoupíme vodku, několik piv a uzené ryby, dostanu tři kusy ryb za cenu asi čtyř korun. To je pro našince nevídané. Mají zde vůbec různé věci, koupím nakonec i ponožky a holka skřipec na vlasy, o němž prohlásí, že jde o výrobek nevídané kvality. Po návratu pozdravíme Jelenu pokuřující před vchodem:

Zdrástvuj Jelena, my lahev vodečky sobě pokůpili, što ty, ty vodečku piješ, děvočka?

Překlad pro čtenáře neznalého ukrajinštiny: Ahoj Jeleno, koupili jsme si láhev vodky, piješ vodku?

Holka není ráda, že zvu bytnou na skelničku, ale Jelena se stejně upejpá a nechce. Nuž posedíme jen sami, jíme, pijeme, povídáme a vymýšlíme co zítra.

chrám Svaté sofie
chrám svaté Sofie
náměstí Nezávislosti
náměstí Nezávislosti
chrám svatého Michala
chrám svatého Michala
boršč + pivo
boršč + pivo
chrám svatého Ondřeje
chrám svatého Ondřeje
olympijský stadion
olympijský stadion
metro
metro

6.5.

Ráno dojedeme s přestupem metrem na stanici Arsenalna a odtamtud se vydáme ke chrámovému komplexu Kyjevskopečerská lávra, projdeme kolem památníku obětem hladomoru organizovaného Stalinem až k chrámům a klášterům.

Podíváme se i do jeskyní, kde nafasujeme svíčku, abychom si mohli prohlédnout mumifikované mnichy. Všude je dost lidí a tak se vydáme směrem k soše "Matka Vlast", v jejímž podstavci se nachází muzeum války. Jelikož se nám nechce šlapat nahoru po schodech ke vstupu do Lávry, jdeme zkratkou kolem hlavní silnice a jak už to tak bývá, je to dál, ale zato horší cesta. Nakonec k monumentu dorazíme, když začíná pršet, tak jdeme rovnou do muzea. Poobědváme sušenky a prohlédneme si expozici věnovanou jak světovým válkám tak i konfliktu na Donbasu. V posledním patře jsou moc povedené silikonové figuríny Ukrajinských hrdinů

Po prohlídce sedneme na trolejbus, potom na metro a projdeme si ulice kolem Majdanu a pak na stanici Druzhby Narodiv hledáme hospůdku. Hospodská kultura je zde ale tristní, když si konečně všimnu skupiny popíjejících mužů kolem stánku, zaraduji se. Zjistím ale bohužel, že jde o obchůdek ševce a shlukli se kolem něj lidé s lahváči. Lidé zde dosti pijí, to ano. U podchodu si místí mužik povídá se psem a to je teprve podvečer.

Hospody jsou zde velmi drahé a prázdné :( Nakonec v jedné zakotvíme, dáme si pivo a jídlo, obsluha je pomalá, líná a neochotná. Divím se, že takovéto nálevny ještě existují. Nakoupíme v magazínu a jdeme domů.

Jelena, děvočka, rozmilaja nohy bolejí, my prochodili: Lávra, Majdana, Matička vlast a mnoho dalšajo pamětihodnostija, ajajaj.

Překlad: Jeleno, kamarádko, bolí nás nohy. Prochodili jsme: následuje výčet památek a povzdechnutí nad bolavýma nohama.

No skutečně nás bolí už nohy, dohromady se včerejškem máme podle telefonu nachozeno asi 40 km.

Kyjevskopečerská lávra
Kyjevskopečerská lávra
Matka Vlast
Matka Vlast
silikonové postavy
silikonové postavy
ulice Khreshchatik
ulice Khreshchatik

7.5.

Vstáváme časně, jedeme do Černobylu! Metrem na hlavní nádraží a tam nás naproti KFC vyzvedne dodávka. Nejprve zastavíme u samotného IV. reaktoru, dnes skrytého pod železobetonovým sarkofágem. Elektrárna dále normálně funguje a před vrátnicí pokuřují zaměstnanci. Pak se vydáme kolem Rudého lesa (silně ozářené místo, kam dopadal radioaktivní déšť). Projedeme samotným městem Černobyl až do města duchů - Pripljať. Nikde nesmíme sedět, nic sbírat, jíst a pít se doporučuje pouze v autě. Celé město je již hodně zarostlé stromy a některé budovy padají, jiné mají namále.

Po poledni zajedeme na oběd do elektrárny, projdeme dozimetrickou kontrolou a spolu se zaměstnanci si dáme v jídelně maso a rýži. Odpoledne následuje prohlídka utajovaného objektu radaru Duga (věc, která stála v době Sovětského Svazu 7 miliard rublů a byla úplně k ničemu) a vojenské vesničky, kde bydleli v utajení vojáci a jejich rodiny. Potom už jen poslední kontrola dozimetrem při odjezdu a hurá zpět do Kyjeva.

Prohlídneme si hlavní nádraží a zajdeme na večeři do originální ukrajinské restaurace. Pivo mají za 30 hřiven, což je pro nás tak akorát. Od Galiny, naší průvodkyně Černobylem, víme, že učitelka na Ukrajině vydělá cca 3000 hřiven měsíčně, čili možná proto jsou ty hospody tak prázdné. Obsluha opět nezklamala, pro další piva si musím chodit osobně. A to jsou tam dvě holky a pouze jeden další stůl obsazený. Po večeři se projdeme na metro a jedeme domů.

Holka si umyla vlasy a Jelena jí přislíbila fén. Ale kde nic tu nic. Jdu tedy za tou širou duší východních stepí připomenout se.

Jelena, děvočka šikovnaja, tys fena slibila pro moja žena, kděs mašinkaja tato?

Přeloženo do češtiny: Jeleno, slíbila jsi mé ženě fén a nic. Kde je?

No jistě, Jelena zapomněla a fén už půjčila jinam. Nu alespoň nám přinesla ukázat ježka, který se večer přitoulal ke dveřím a ona ho vynášela zpět do parku.

IV. blok
IV. blok
Pripljať
Pripljať
Pripljať
Pripljať
Pripljať
Pripljať
Pripljať
Pripljať
Pripljať
Pripljať
radar Duga
radar Duga
Rudý les
Rudý les

8.5.

Den odjezdu. Letí nám to až odpoledne, tak jdeme odevzdat klíče od pokojíku. Místo Jeleny je tam nějaká cizí paní! Zpropadeně, chtěli jsme se s tou dceru širých kyjevských plání ještě rozloučit.

Mrkneme se tedy po městě, utratíme zbytek peněz a pomalu jedeme na autobus na letiště. Vše probíhá jak má a kolem čtvrté jsme v Praze.