15 - 25.11.2018
Zápis z naší cesty do Ománu sepsala holka. Považoval jsem za nutné jej rozšířit o své postřehy a doplňující informace. Ty budou v textu psány kurzívou.
Letošní konec léta jsme opět chtěli procestovat nějakou balkánskou zemi, ale jelikož jsme si včas nic nenaplánovali, rozhodli jsme se navštívit Omán, do kterého nás už dlouho zve kamarádka Markí, která v něm žije už asi 6 let.
Letěli jsme přímo z Prahy s pegasus airlines s přestupem v Istanbulu a do Muscatu jsme přijeli kolem 2. hod ranní. Víza už jsme měli vyřízené přes internet z ČR, takže po klasické imigrační kontrole a nákupu alkoholu v duty free jsme vyšli před poloprázdné letiště, kde na nás už Markí čekala. Ubytovali jsme se u ní doma a až do svítání si povídali. První noc jsme toho tedy moc nenaspali, ale bylo to fajn.
První den jsme se byli jen projet po hlavním městě Muscatu, projít po pláži, prohlédli jsme si operu, sultánův palác, ale tam se nesmí dovnitř a pak byli na místní tržnici a restauraci.
| budova opery | sultánův palác | záliv s pevností |
Druhý den jsme si půjčili auto a navštívili místo Sinkhole což je zborcená jeskyně, zaplavená mořskou vodou a plná malých okusujících rybiček. Pak jsme dojeli do města Súr, kde jsme se po předchozí domluvě setkali s kamarádkou Terezkou a její partou, kteří cestovali po Ománu ve stejnou dobu jako my. Společně jsme si prohlédli jejich typické lodě dhau a dvě pevnosti přímo ve městě, ale ty byly zrovna zavřené.
Po cestě ze Súru ná zastavila policejní a vojenská hlídka, prohlíželi oba řidičáky i pasy, ptali se odkud a kam jedeme. U cesty stál jejich džíp s těžkým kulometem a maskovací sítí, asi kdyby někdo překročil rychlost a nechtěl zastavit :).
Večer jsme si našli místo na kempovaní, udělali ohýnek a spali pod hvězdami.
V Súru jsem na večerní posezení zakoupil podezřele levnou neznámou kořenovou zeleninu v kyselém nálevu. Nic odpornějšího jsem zatím nejedl, navíc to na mně bylo vidět, tudíž celá společnost odmítala nabídky na ochutnání. Jen lahvi vodky vděčím za to, že jsem zbytek té proklaté zeleniny nevyhodil!
K ohni se na nás přišel podívat nějaký místní chlapík, schovali jsme lahev, pozdravili, já nabídl zeleninu. Neochutnal, má rozum
| Sinkhole | Súr a jeho pevnost | dobrou noc |
Brzy ráno nás čekala návštěva želví rezervace, kam na pláž chodí velké želvy klást vejce a líhnou se tam pak maličké. Ale žádné maličké se zrovna bohužel nevylíhli, ale viděli jsme aspoň ještě dvě velké, jak se vracely do moře.
Rozloučili jsme se s ostatními a vydali se na cestu zpět. Ještě jsme se stavili ve Wadi Shab, což je něco jako oáza s jezírky. Jezírky se dá proplavávat vždy do dalšího a v jedné části je na proplávání jen úzká štěrbina s dírou přesně na hlavu :) a tou se dá dostat do jeskyně s vodopádem - super to bylo.
Pro mě to byla jedna z nejlepších věcí, nádherná průzračná voda, pomocí lan a řetězů šlo z jezer a říček vylézat na skalní stěny soutěsky a následně skočit zpět do vody. Na vodopád v jeskyni se dalo také vyškrábat a prolézt ven, kde následovala další tůně. Jen ale cesta od parkoviště k prvnímu jezeru byla asi půl hodiny docela obtížným terénem…
Ještě jsme navštívili krásnou pláž s bílým pískem, která byla celá jen pro nás.
Na pláži došlo k mrzutosti, když nám upadl ze spodku auta nějaký kus plastu a táhli jsme jej po zemi, ale vše jsme zvládli opravit.
Večer byly ve městě velké oslavy, tak jsme jeli na vrchol hory na ohňostroj, který jsme pro kolony nestihli, ale nevadí, protože úplně super ty auta kolem nás. Lidi vylezlí ze střešních okýnek nebo i na střeše auta, ozdobení národními barvami, hudba vyřvávala, mávali nám a slavili.
V autě jsme vezli alkohol a pivo, pokud jsme ale chtěli pít, museli jsme se sklonit pod úroveň okýnka, aby to nikdo z kolemjedoucích aut neviděl.
| východ slunce | Pozor, kozy! | Wadi Shab |
Další den jsme jeli do města Nizva, kde jsme si prošli trh a navštívili místní restauraci. Usadili se na zem na koberec a dali si typické ománské jídlo. Poté jsme se vydali na prohlídku velké pevnosti. Ještě jsme se stavili ve dvou starobylých vesničkách, z čehož jedna z nich měla domy uplácané jen z hlíny, slámy a malých kamínků.
| pevnost v Nizve | Nizva | Nizva |
Následující den jsme se opět na chvíli sešli s Terezkou v hlavní mešitě v Muscatu. Navštívili jsme hlavní mešitu sultána Qaboose. Ta byla zase celá nádherná a v jedné části jsme si tam pak povídali s mužem, který nám vykládal o víře. To bylo taky hodně zajímavé a dal nám o tom i nějaké knihy, které sám napsal.
Odpoledne jsme si chtěli odpočívat na pláži, ale místní měli volno, tak tam bylo hodně lidí, protože tam často celé rodiny piknikuji. A jak jsou hodně přátelští, tak nám prvně jedna rodina donesla talíř s jídlem, pak dorazila další a ty nás rovnou vzali k sobě na koberec. Byli to původem Jordánci a hrozně hezky se o nás starali. Rozdělili se s námi o všechno jídlo, které měli pro sebe připravené a povídali si s námi po celý čas. Dokonce jsme šli společně do moře. Diana, jakožto muslimka byla celá zahalená a zajímavé bylo, že se nemohla převlíknout, tak na ty mokrý hadry hodila znovu abáju a bylo hotovo. Akorát si myslím, že musela mrznout, i když tvrdila, že ne. Když jsme se chtěli rozloučit, že musíme jet, tak se rychle zabalili a že nás musí i odvést.
Ti lidé tu jsou vážně skvělý. I v obchodech vám hned nalijí kávu nebo čaj a nechápou, proč byste odmítali. Všichni protimuslimsky smýšlející lidé by to tu měli navštívit a myslím, že by čuměli, jací jsou běžní muslimové.
Večer jsme plánovali jít na ryby, ale pak jsme to změnili na tour po klubech. Clive, přítel Markéty, totiž ví, kde se dá pít alkohol :)
Jenže to byla vééélkááá chyba. Ani nevím, kdy mi bylo tak moc špatně.
Toto bych mírně rozvedl… nejprve jsme popíjeli v baru v suterénu nějakého hotelu a pak přejeli na diskotéku. Pili jsme koktejly složené ze tří druhů tvrdého alkoholu. Seznámili jsme se s děvčetem z Iránu a nakonec diskotéku opustili úplně jinak, než obvykle slušní lidé takováto zařízení opuštějí…
| areál hlavní mešity | hlavní mešita | večeře s Jordánci |
Hned ráno jsme měli domluvený výlet na nejvyšší horu Ománu jebel Shams (3028 m), takže to jsem si docela protrpěla. Asi trest od Aláha, že se v muslimský zemi, kde se nemá pít, ztřískám, jak zákon káže :)
Každopádně hory tu jsou úplně nádherný, na vrcholu to vypadalo jak u Grand Canyon. Ještě se nám podařilo přímo v horách dostat do nějakého rezortu a využít jejich bazén. Čímž přišel další trest v podobě ledové vody, kde jsem nemohla udělat ani dvě tempa.
Večeři náš kamarád Clive, který je Ind, těch je tu mimochodem spousta, si pozval nějaké kamarády na karty. Ale během večera se nám tu ti Indové nějak množí. Jára se s nimi pustil do hry a zatím je slušně obírá, což je super, protože už jsme neměli moc peněz a chtěli jsme jít hledat ATM. Ale nakonec to bude možná můj třetí trest, jelikož nevím, do kdy jsou schopní hrát a nějak se mi nechce jít spát s osmi hlasitými Indy za dveřmi.
S Indy v bytě to nakonec dopadlo asi dobře, pže se mi je nakonec podařilo zaspat, ale prý snad byl i někdo odnesen. No, prostě země bez alkoholu :)
Pravda, pustili jsme se do nějakého druhu pokeru, alkohol a odvaha mi brzy umožnili rozmnožit půjčené peníze, takže jsem vrátil dluh a ještě slušně vydělával. Indové pili pivo, o tvrdý alkohol nejevili zájem. Nu, tedy věnoval jsem se mu já, abych jim zbytečně neupíjel z piv. Nakonec jsem nahrabal opravdu hodně peněz, něco jsem rozdal, něco si nechal a zbytek sprostě prohrál! Pravda, jeden z kamarádů usnul a museli ho pak podpírat, ale to už vidím jen mlhavě.
| hory | hory | hory | hra v karty |
Dopoledne jsme se s Markí vydali na projížďku do okolí Maskatu. Stavili jsme se na dvou vyhlídkách, pláži a na závěr do rezortu s nekonečným bazénem. Tam bylo ale hodně plno, protože v Ománu ještě pokračovaly svátky. Tak jsme si na pláži počkali skoro do setmění, odpočívali na lehátkách a pozorovali malé krabíky poutníčky. Bazén byl pak super, dali jsme si u něj i jídlo, když nás přišel pozdravit nějaký kluk. Prvně jsme mysleli, že zná tu naší kamarádku, ale prý jsme se poznali před pár dny v klubu. Nu, když to říká...:)
V tuto chvíli se zas všemohoucí pomstil mně! Za propitý večer a celý den, je mi od rána hrozně zle. Asi je to i tím, že jsem pil málo vody a vedrem. Odpoledne, po koupání se to již zlepší.
| kluk a holka v bazénu | západ slunce | noční panorama |
Na poslední dva dny jsme se vydali do pouště. Kamarádky kolega má na to vybavení, tak nás tam vzal svým džípem. Cestou jsme se stavili v ománské restauraci a vyzkoušeli velbloudí maso, které je pro mě k nerozeznání od hovězího. Do pouště jsem jela poprvé, tak jsem se nemohla dočkat, ale když jsem viděla její začátek, tak jsem utrpěla šok. Je totiž strašně zanešená odpadky. Je hrozný, jak člověk zničí vše, kam se dostane :(
My jsme jeli ale hlouběji, cestou se stavili u Beduínů, dali si u nich kávu s datlí a projeli se na velbloudech. Potom nás náš nový ománský kamarád Yass pořádně povozil po dunách - super.
Projeli jsme prý kolem jednoduchého přístřešku a pod ním seděli tři beduíni, z nichž jeden se opíral o pušku. Já je neviděl, ale Petra z nich neměla dobrý pocit.
Yass Našel pěkné místečko na kempování a pozorovali jsme úchvatný západ slunce. Bohužel byl ale dlouho vítr, tak lítal hodně písek, který se dostane úplně všude. Po deváté se vítr naštěstí uklidnil, tak jsme seděli u ohýnku a začali hodovat. Dokonce měl pro nás překvapení v podobě ohňostroje.
Bylo ale skvělý si užívat tu samotu uprostřed pouště během úplňku. Spát jsme šli kolem jedné ráno s tím, že si přivstaneme na východ slunce. To se nám však pro únavu nepovedlo. K ránu jsem měla i pocit, že slyším kolem nás kroky, ale ani strach tu únavu nepřebyl, takže jsem se nešla podívat. Za chvíli nás ale začala kamarádka budit, ať vstáváme, že tu jsou s námi velbloudi. Prvně jsem jí nevěřila, protože jsem myslela, že nás chce jen dostat ze spacáků, ale ono fakt. Tak to byly ty kroky... Vážně pecka - ráno se vzbudit na poušti a kolem vás si kráčí velbloudi.
Když jsme si nadělali dost fotek, Yass nám připravil snídani, u toho jsme sbalili náš tábor a pomalu opustili poušť.
V první vesničce si nechali zpátky přifouknout podhuštěná kola a dali si místní čaj karak. Karak není jen v Ománu, ale asi i jinde v arabských zemích a hlavně v Indii. Je to kombinace černého čaje s kořením, mlékem a cukrem. A je vážně skvělý. Můj úplně první mi nechutnal, ale poslední dny jsem jich pila už několik denně.
Než jsme se vrátili zpět do Maskatu, ještě jsme si zajeli do Wadi Bani Khalid, kde se dalo koupat a opět tam byli okusující rybičky. Takže pedikúra je hotová.
V Maskatu jsme se ještě stavili v jemenské restauraci, ale mezi ní a ománskou bych rozdíl nepoznala. Rozloučili jsme se se skvělým průvodcem Yasserem a jeli domů se už pomalu balit. Naposledy jsme se ještě stavili v obchoďáku pro nějaké jídlo na cestu a na nějakou menší indickou večeři, ze které se nakonec stalo pěkné přežrání :)
Před odletem byly ještě asi 2 hodinky čas na prospání a pak už jen smutné loučení.
Moc doufám, že se sem brzy vrátím, protože jsem se do Ománu opravdu zamilovala.
| výborný oběd | v poušti | v poušti | v poušti |