Do Srbska vyrážíme 21. 8. 2017 z Ostravy jedeme vlakem do Břeclavi, kde přisedáme do rychlíku k Aničce a jihlavské Pétě a společně míříme směr Bratislava. Tam se přesuneme na letiště a se společností RyanAir letíme na jih Srbska, do města Niš. Tento let vyjde na 10 euro se vším všudy.
Niš je třetí největší město Srbska. Před letištěm najdeme autobusovou zastávku (dvě plastové židle sražené vedle sebe) a odjedeme do centra, do našeho ubytování. Rozměníme peníze a majitel bytu, který si pronajímáme nás odveze na četnickou stanici, abychom vyplnili formulář o pobytu (pokud bydlíte v hotelu nebo penzionu má to na starosti ubytovací zařízení). Pak se projdeme po městě a zajdeme na večeři a praženou kukuřici, která je zde velmi oblíbená a je k mání na každém rohu.
22.8.
Dnešní den věnujeme projití památek ve městě. Po snídani začneme ustašovským koncentračním táborem Crveni krst, následuje Ćele kula (věž lebek), kterou nechali Turci vztyčit z hlav Srbských vzbouřenců.
Potom se stavíme na nádraží, kde kupujeme lístky a místenky na cestu zpět z Bělehradu do Budapešti. Naštěstí Anička mluví srbsky, protože jinak bychom byli bez lístků, ale i tak je to docela problém. Koupě se nakonec zdaří a my si jdeme prohlédnout nišskou pevnost.
| Crveni krst | Alexandr I. Karadžordževič | nišská pevnost |
23.8.
Ráno jdeme na autobusák a jedeme do horského městečka Zlatibor. Tam dorazíme odpoledne, najíme se a podnikneme krátkou výpravu po okolních kopcích. Bydlíme opět v soukromí, v druhém podlaží rodinného domku.
| Zlatibor | hory |
24.8.
Dnes máme od rána naplánovaný výlet do kaňonu řeky Uvac. Přírodní rezervace a hnízdiště vzácného supa bělohlavého. Lodníci mají na palubě slušnou zásobu levných piv a tak jim nemůžeme nic vytknout.
Zastavíme se v jeskyni, kde je hrozná zima. Naštěstí mi holka půjčí bundu a naopak zase holkám půjčí bundy lodníci, kteří do jeskyně nejdou.
Následně během plavby zastavíme a škrábeme se na skalní vyhlídku. Z lodi jdou s námi i další lidé různého věku, dvě staré ženy výstup vzdají a vracejí se. Jedna z nich si pomáhala starou sjezdařskou hůlkou vypůjčenou z lodi. Tu mimoděk vrazí do ruky jihlavské Pétě, takže ta musí nahoru táhnout ještě tento kus nepotřebného sportovního náčiní.
Následně zavítáme do malebné horské vesničky, je to tam moc pěkné, na návsi u kostelíka je jakýsi pramen, možná posvátný, asi živá voda, nebo tak něco, což nevíme, opláchneme se a jihlavská Péťa si umyje i nohy. Hereze! Podíváme se i k dalšímu kostelíku, kolem kterého projíždíme.
Zastavíme na večeři a zamíříme kolem jezera zpět do Zlatiboru, projdeme se po městečku, i na trhy zavítáme.
| řeka Uvac | vyhlídka nad řekou | očista u svatého místa |
| vesnický hřbitov | u jezera |
25.8.
Ráno zamíříme na autobusák a jedeme do Bělehradu. Autobus je už plný, čili průvodčí vyhodí několik lidí ze sedaček. Do hlavního města Srbska přijedeme kolem poledne. Za velikého vedra jdeme pěšky k zařízenému ubytování, opět jde o soukromý byt v činžovním domě.
Anička jde navštívit příbuzné a my se projdeme k pevnosti nad soutokem Dunaje a Sávy. Již po cestě z nádraží narážíme na připomínky z války – rozbombardované ministerstvo obrany. Míjíme památník věnovaný srbským dětem, které zemřely při náletech NATO a USA. Na náměstí visí ohromné bannery s textem, že Srbové nikdy na agresi nezapomenou a neodpustí, spolu s fotkami teroristů z kosovské UČK.
Pevnost je zároveň vojenským muzeem. Nejdříve projdeme venkovní výstavu techniky, včetně sovětského systému S-125 Něva, kterým srbské jednotky slavně sestřelili americký neviditelný bombardér F 117.
Pak se děvčátka prochází a posedávají a já jdu do muzea. Exponáty zachycují vojenskou historii Srbska od dávných časů až po současnost. Z exponátů poslední války stojí za zmínku nalezené kusy sestřelené F117 a dále pak třeba zbytky tříštivých bomb, jenž byly i přes mezinárodní zákaz používány proti civilistům v Niši. Dále zajdeme na pivko a sejdeme se s Aničkou.
| památka na bombardování | chrám svatého Marka v parku Kalemegdan | S-125 Něva |
| budova pošty | pomník dětským obětem | kavárenský povaleč |
26.8.
Ráno opustíme ubytování a u paní pronajímatelky necháme batohy. Podíváme se ke katedrále sv. Sávy a pak zase k pevnosti, kde si půjčíme kola a po břehu řeky se jedeme koupat ke slepému rameni Sávy. Moc pěkné místo, čistá voda, příjemné koupání.
Po koupačce vrátíme bicyky a jdeme na pivo. V restauraci mají dobře vybavenou toaletu a tak si děvčátka třeba vyčistí i uši a jihlavská Péťa si zase umyje nohy podobně jako v malebné horské vesničce. Klíčí ve mně podezření, že jde o nějaký prastarý jihlavský rituál, ale jsem plachý se zeptat.
Vyzvedneme batohy a hurá na nádraží. Z Niže máme jízdenky do spacího vlaku až do Budapešti. Od konduktora nafasujeme prostěradla a povlečení a zalezeme do kupé, kde už nahoře leží nějací lidé. Spíme tři nad sebou, je to zajímavý zážitek. Vlak již v Bělehradě nabírá dvě hodiny zpoždění, a jelikož je ve spacím voze hic, uchýlíme se do první třídy, kde posedáváme spolu s opilým Asiatem. Děvčátka tvrdí, že jsou z něj cítit exkrementy.
Pak se konečně vlak rozjede, zapadá slunce a krajina ubíhá. Vezu domů několik srbských piv, na ochutnání. Začínám je pomalu pít- co se dá dělat. Do Čech dojedou jen dvě. Pak usínám. Budí mě až celník na srbsko-maďarských hranicích. Zase hodinu stojíme. To už je na pováženou, protože na přestup v Budapešti máme právě tři hodiny a superakční jízdenka až do Prahy je vázaná na konkrétní vlak.
| chrám svatého Sávy | nejvyšší most v Evropě | hurá domů |
| soutok Dunaje a Sávy | ||
27.8.
Je ráno a my stále ve vlaku. Již projíždíme rozsáhlými předměstími hlavního města Maďarska. Deset minut před plánovaným odjezdem rychlíku na Prahu stojíme u dveří našeho vlaku, který stále ještě jede. Ptám se konduktora, jak dlouho ještě na nádraží Keléti. Praví, že právě asi těch deset minut. Vedle nás štká nešťastná žena, která míří až do Lvova a další vlak jí jede až zítra. Někdo je na tom přece jen hůř.
V Budapešti vystupujeme pár minut po oficiálním odjezdu naší soupravy. Můj plán, že se na velikém nádraží posadíme někde na svačinu a poklidné pivko, pozorujíce rychlíkové soupravy, samozřejmě padá…
Vyrážíme svinským během k informačním cedulím. Kdosi z naší skupiny, už ani nevím kdo, si stěžuje, že by si rád umyl nohy. Ale není čas! Doufáme, že mezinárodní rychlík by na další mezinárodní rychlík mohl čekat. A naštěstí je to tak, udýchaní sedáme do našeho vlaku a jedeme směr Bratislava, Brno a Praha. Nutno ještě doplnit, že navštívím jídelní vůz a poručím si pivo.